Cos z jara tuchy ještě vzdáleného
do sněhu trysklo,
a z mraku na beránky zčeřeného
si slunce výsklo.
Ó tuchy Vesny, bloudící kdes v dáli!
Dnů příštích kvítí!
Až zamžené oči se pousmály,
vás duše cítí!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.