Kraj neznámý. Pár holých stromů
a pole, v dálce v mlze les,
nad vlnou jeho střecha domu,
u nohou fialový vřes.
U cesty lípa řídká, stará,
obrázek svatý na kmeni,
kol věnec z prostých kvítků jara,
jak vesny pozdrav jeseni.
Tak ticho všude, rozorané
je pole – ale bez ptáka,
cos tajemného vzduchem vane
a zvolna táhnou oblaka.
Cos příšerného skví se stínem
a zase láká napolo,
jak druhdy dávno v těle jiném
bych býval šel tu okolo.