Ze světa, za kterým zavřel jsem závory oken i dveří,
křik zní zoufalý, duše mé hladinu divoce čeří:
Boecklin zemřel...
Duše však zoufajíc posavad modlí se, věří...
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Tryzna za Boecklinem. (VII.) · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove