Složili Tě v chladnou zem,
zatížili kamenem,
konec již!
Za Tebou jest žití hon,
nad hlavou Ti kvílí zvon,
a Ty spíš!
K čemu dál nad Tebou lkát?
K čemu vlas i šaty drát?
Konec již!
Na Tvou hrobku šlehá sníh,
dešť se lije v ručejích,
a Ty spíš!
Vše, co zde jest, dál rve čas;
plamen ducha Tvého zhas’,
konec již...
Mnoho velkého jsi chtěl,
dobojoval, dotrpěl,
dnes už spíš!
Přijde jaro co nejdřív,
zkvetou snítky dřínu, jiv,
v Tvoji tiš
zazpívá pták, samotář,
hrob Tvůj zaplá v lesk a zář,
kde Ty spíš!
Ale myšlenky Tvé žeh
nevychladne v aeonech,
aťsi spíš!
Tvůj plát bude věčně dál
mužné síly ideál...
Srdce výš!