Jdi cestou křížovou, v sled hrob ti kývá,
však za ním Zora ohromná se zvedá,
v ní peruť archanděla zdá se bledá,
jenž kámen zved’, srval clonu, jež se stmívá.
Jdi pustým hvozdem, náhle ptáče zpívá
a zřená víla Echa k skále sedá,
noc probdí pustou, kde to usnout nedá,
v tom ticho kohouta zpěv bouřný zrývá.
V tom všem jest triumf duše vítězící,
v tom smyslů vyčerpaných slední vzpjetí,
v tom Haleluja slávy nekonečné!
Jen moment může trvat úsměv v líci,
jej vítáš s něhou starců, vírou dětí
a s ním se ztratíš kdes až v dráze mléčné.