Z jakého zdroje tekou slzy tvoje,
že divoce tak ruku moji pálí,
ne ruku jen, až do srdce se valí
a požár zanítí tam bez úkoje;
a že jsou mrtvé, o nichž snil jsem, boje,
jež zapomnění v rubáš mrtvých halí,
že vstávají a zas mi kynou z dáli
a jsou jich šiky, zástupy a voje!
A nemám síly, vypít slzy tyto,
jen cítit musím, kterak pálí divě,
jak za nimi se v duši hrnou stíny.
Dí první: Jak mi toho štěstí líto!
Dí druhý: Jak to necítit vše živě!
Dí třetí: Ztiš se, trpíš bez své viny!