Šedavá oblaka – prostoru ptáci,
v šíleném chvatu proč letíte v dál?
Vidin mých duha již bledne, se ztrácí,
do dálky hřmíte vy – mně zbývá žal!
Kdybyste, mraky, na křídla vzaly
žalné ty trosky mých veselých dnů,
pohled by na ně alespoň stálý
nezrýval prázdno mých nocí a snů!