Skip to content
1853–1912

Touhy.

Jaroslav Vrchlický

Zkad vzaly se? – Jsou v krvi, čivech, mase? Zná duše jich? Jsou pouze děti hmoty? Či zpívající ony jsou ty noty, kterými život plně ozývá se?

Je ubít? Zmrtvit? – Darmo srdce ptá se, je žít, v jich hledět udupané knoty, je nechat bujet, v kolo nejistoty zda není sáhnout sledním ve zápase?

A přec jen, „pokud toužíš, potud žiješ,“ ó protáhnout jich nozdrami kruh kázně, je celá moudrost Sokrata i Krista. Věř, v askesi nechť vlastní ňadra kryješ,

co získáš? – V zrak jim bez pokrytců bázně se zadívat, jest svrchovanost jistá.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Touhy. · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove