Lidská touho! Kde tvé věčné zdroje jsou?
Jak jsi škrcena a sklána ve jhu tmou!
Jakými se mračny probíjíš?
Na křídlech jen vlastních vzdechů spíš!
Vládly kdysi víra, láska s nadějí...
Mrtvy všecky v egoismu závěji,
tys jen zbyla – věčný světa ruch –
vzrosteš na vůli – a pak jsi bůh!