To prchá mládí – ve všem ty je zříš:
ve ptačí písni, kterou Vesna ladí,
i v divném citu, kterým hořkne číš –
to prchá mládí...
V let sklonu, která čím dál více pádí,
v žen kráse zrající, jež znal jsi již,
když s dětmi hrávali jste v stromořadí.
V jich smutném úsměvu uhádneš spíš,
jak podjeseně vichr v listí řádí,
ta směje-li se, nevěř, dobře víš,
to prchá mládí...