Král myšlenkou a citem žebrák chudý,
já tluku denně žití všední hrudy.
Ten svatební zpěv, pohřební ten žádá
a duše má dá všecko ráda, ráda!
Až vydá všecko – co pak zbude pro ni?
Vyzáblý jezdec na hubeném koni.
Však dobře jede, bude u mne brzy,
pak ztichne snad všech zmijí sykot drzý.
A nestichne-li, srdce též se ztiší,
neb jezdec ten je stále bližší, bližší.
Chlad jeho křídel cítím ve své strázni
a skoro se již nezachvěji bázní.
Král myšlenkou a citem žebrák chudý,
já tluku denně žití všední hrudy.