Hvězd oči k spící zemi obrácené
se zatínají v oči slepce hřeby,
když nahodile pozvedne je k nebi,
jež v nesměrný se oblouk nad ním klene.
Mně zdá se, že jsou více rozžhavené
a ironickým že se smíchem šklebí,
jak věděly by, čeho zapotřebí
má tvor, jenž lká k nim z duše roztoužené.
Já nelkám více, sotva víc by řekly,
než vím, té duši bolem utýrané,
mít samy cit, by spíš se nad ním lekly.
Co utrpení, trudů, křivd a zloby
již přehnalo se přes to lidstvo zdrané,
po kterém nezbude nic nežli hroby.