Však co je vzato oku, stokrát uchu
se ve odstínech nejjasnějších vrací,
čím bouří mraky, co zpívají ptáci,
vše znám, jak v centru sedím všeho ruchu.
Hlas vichřic v zářícím i v slepém vzduchu
znám Kyklopův jak podzemní zlou práci,
vím, kmen čím roste výš a čím se kácí,
taj zvuků řeším na moři i v suchu.
A v srdcí lidských tepu, v krve dráze
čtu jako soudce zásluhu i vinu,
vše lidské duše vidím chodit naze.
To, že mi uši vylízali hadi,
na Kitheronu když jsem zdřimnul v stínu...
Ó cypřiše, jak černý stín váš chladí!