V mém vytržení Olympičtí kdysi
mne vznesli v střed svých mramorových síní,
já Zéva viděl, jak jej orel stíní,
stih’ v jeho tazích Nesmrtnosti rysy.
Pod anemon a hyacintů vlysy
kol stěn, kde perleťové plálo jíní,
se tísnili kol nebešťané líní,
však nad nimi jsem stín zřel, kterak visí.
A stín ten rostl, a čím dál byl větší,
tím více zlato, mramor, opál plály,
až okolí se třáslo v světla křeči.
Tak před bouří, když mrak zahalí nebe,
než větry plachty svoje rozhoupaly,
pláš celým ohněm, nesmrtelný Foebe!