Rád nemám násilníky toho světa
a nejím s králi u jednoho stolu,
neb zřídka bývá, na jednom že stvolu
květ ducha ryzí s drzou zvůlí zkvétá.
Duch orel musí býti sám, když vzlétá,
a jinou nechce ani aureolu,
než tu, jež stkána z jeho vlastních bolů,
tká v duši kruhy, jako má strom leta.
Vždy bezvýsledný jest boj s divou zvůlí,
duch ryzí musí podlehnout v něm vždycky;
znám svory, Prometheovi jež skuly
Moc se Silou kdys na Kavkazském štítu.
Jak moh’ by lepší býti tyran lidský,
jak nežli bůh můž’ člověk víc mít citů?