To závaží jest každé lidské snahy,
která se k nejvyššímu dopjala;
po prvním úspěchu se ozve záhy.
Ta horší steré muky Tantala,
ta zatarasí všecky k ráji prahy,
co nejdřív otráví vše bez mála,
jak vlasatice se i nad sny míhá,
ta strašná, neuprosná, dusná tíha.
Tu César cítil na svém trůnu stejně,
jak papež znal ji pod svou tiarou
ve dvořanů i pochlebníků hejně,
co jásavou svět kol zněl fanfarou,
ji mudřec cítí – pouze čarodějně
ji básník zmůže písní bujarou,
tím člověkem že může zůstat cele:
tak zdolá největšího nepřítele.