Všecko spalo, ani nehnula se tráva,
spali vrabci, spali drozdi, spali kosi,
vítr ztratil obě křídla kolíbavá,
spaly v listí velké, těžké kapky rosy.
Liljím spaly v bílém srdci mouchy zlaté,
zelenavé vážky spaly v srdci třtinám,
růže motýlími křídly kropenaté
nehnuly se ani. Vos šum odlet jinam.
Vlny v řece spaly, stromy v lese spaly,
elfy spaly pod hub stříškou u kapradí;
ticho tak, že kdyby andělé se dali
v let, že chůzi duchů toto ticho zradí.
Všecko spalo, ani nehnula se tráva,
spali vrabci, spali drozdi, spali kosi.
Srdce! jen tvá hudba zvoní dojímavá,
nevím, zda to pláče, nevím, zda-li prosí.
Nevím, zda se směje, nebo zda to zpívá,
zda to křídlo vážky nebo peruť ptačí,
Psyche etherická pod níž hlavu skrývá,
nevím – jsem jen šťastný, šťastný tak až k pláči!