Juž neželím víc, že Heleny krásu
jsem neviděl; tvou píseň výše kladu:
v ní gracie i síla ve souladu,
květ minulých i jitro příštích časů.
Nad světa zmatkem sám ty trůníš v jasu,
v tvé duši všecky zvuky vodopádu
a barvy oceanu při západu,
čím růže plá i zlato ananasů.
Že umění jest samo sobě cílem
a jedinou a pravou vlastí duchů,
tys pochopil; v snu žil jsi krásou spilém.
Hvězd hudba pouze hrála tvému uchu,
v ní tkal jsi svoje hvězdné dumy všecky,
tak čisté, jako ryzí mramor řecký.