Tak leccos míhalo se mojí duší,
co musí bez výrazu v temnu zniknout;
svět nechápe to, kdos to sotva tuší.
Je třeba zvolna všemu v světě zvyknout,
a dále válet Sisyfovo břímě,
byť věděl’s, cíl tvůj že je – neproniknout.
Ne před světem, před Bohem sklonit týmě,
jít dál za snem svým a za svojí prací,
dlaň otevřeně nést, leč hlavu přímě.
V sled ukáže se, kdo tu vykrvácí,
kdo pracoval, či kdo šel v kroku chlubném
přes mrtvoly, jež denní moda kácí.
V své dílně zůstanu. Co počít s bubnem?