Jak, lásko, jsme to řekli? Půjdem dále
přes trny, hloží, močál, štěrk a tůně,
až k oné nikým nedobyté skále.
Ta sluje Smrt. V dál asfodelů vůně
se táhne loukami, tam pávi křičí,
a lidské srdce věčnou touhou stůně.
Tam zmlkne zášť a zloba trpasličí.
Mít budem’ jednou pokoj – totiž sebe,
ať nad námi pak hyacinty klíčí.
My našli se – a v tom je celé nebe...