Tak skutečně, můj život ve tvůj splývá
a není více hranic mezi nimi,
jak bývalo by tak již od jakživa.
Svět, lidé, práce shon – vše marné dýmy!
Své štěstí tlukem srdce zachycuji,
svůj nezdar a vše druhé – svými rýmy.
Tak vše jest rozděleno. Dobře pluji
tím dlouhým mořem. Sedí Láska vzadu
jak lodivod, ať sporné vichry dují.
Jak v asyl svůj se vždycky k tobě kradu,
bouř s mořem nechám venku buráceti,
a lež a podlost, urážky a zradu,
jen nám když teplo, volno – Čas ať letí!