Má každý předepsanou dráhu svou
a když ji projde, co mu potom zbývá,
než odstoupit a zahalit se tmou?
Tak v Trojice tvář když se Dante dívá,
co může říci více? Zmlkne zcela,
jež světem hýbe, láska zaň pak zpívá.
Tak píseň Rossiniho oněměla,
tak Shakespeare klidně opustil svou scenu,
hůl čarodějnou zlomiv Ariela.
Co mohlo proň dál míti ještě cenu?