V tmách Orku tápe stařec šedobradý,
on, jemuž uši vylízali hadi,
že chápal, oč se ptáci v hvozdě radí,
než v jeseni se shluknou v dlouhé řady.
Před trůnem bohyně již stojí tady,
ač slepý, duchem zří to útlé mládí
v plen času dávat, kol jenž divě pádí,
na hrudi Pluta olympické vnady.
Tak Stáří s Mládím stojí proti sobě,
bol obě znají a klikatou dráhu
zlých losů lidských jako božských stejně.
Tu srdce bohyně se zachví v zlobě:
„Jsi, velký věštče, na Ereba prahu,
své vědomí nos dále v stínů hejně!“