Tě Boha chválí vesmír beze hrází,
vzduch, země, oheň, voda, azur, ptáci,
když vzniká záře hvězd i když se ztrácí
tvor, který lítá, běhá a se plazí.
A z lidských srdcí jako z puklé vásy
a z lidských mozků vzňatých v stálé práci
jde hymna chvály, která utrmácí
zpěv andělský, tak ve sázku s ním vchází.
I myšlenka, jež tobě rouhat zdá se,
zas velebí tě, nebo ve svém vzdoru
zas tvojí silou svrchovanou plane;
jak obstát v díle tvého zářném jase?
V ně duch se dívá skrze tíseň sporů
jak měsíc v chrám skrz okno malované.