Vzduchem se tajné vzdechy chvějí...
to písně mé mne opouštějí,
led smutku tuhne kol mé hrudi
a z něj se jaro neprobudí.
Co teď mi srdce rozvlnilo,
jest ptáče, jež se opozdilo,
by slétlo ke mně se závětí,
že z jara více – nepřiletí...
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.