Vlas ti lítá kolem čela,
slunce tobě hoří v oku,
stužka v letu, noha v skoku,
v jedné vlně útvar těla;
motýl, ptáče, blesk a střela
letíš a jen rytmem boků
řídíš kvapnou tance sloku
maenada jak zdivočelá!
Ach, mne tarantella píchla,
v chvíli té jsem divě vzdychla,
v rej se dala okamžitě.
Stále, dále v kole hbitě,
bez naděje, že bych stichla!
Ne, to byla láska, dítě!