Miguel Sevillský, jenž nad talmudem
se skláněl ve dne v hojných žáků davu
a v přeučených filipik svých splavu
o kozí chlup rád přel se s mnohým trudem,
vzor apoštola ve svém šatu chudém
před každým pokorně svou skláněl hlavu,
zvlášť krále ctil a panstvo, cti a právu
vlas nezkřivil, sekt různých netknut bludem:
Miguel Sevillský, když půlnoc byla,
vše zavřel, dvéře též i okenice,
by k světlu nelít’ much a hmyzu nával;
při svitu lampy – jak se třásla bílá
mu brada při tom, jasem plálo líce! –
rixdaly obřezanec obřezával.