Někde sýček zaskuhral,
nocí se to neslo dál,
byl v tom velký, velký žal.
Jedna nota – kdo ji chyt’? –
rozvířila ve mně cit,
nemoh’ jsem se utišit.
Jedna nota, noci hlas.
Sýčka máme každý v nás.
Jak jej přehlušit? Zní zas.
Jedna nota. – Ať si zní,
celý žití taj spí v ní,
první vzlyk – i poslední.