Šer jako příkrov gohtický dóm halil,
jak víko rakve loď chrámovou tisknul,
v tom luny ovál hlavním oknem blysknul,
jak v lilii by měsíc stříbra nalil.
Svit ostrý v barev soumraku se zkalil,
na růžích oken zlatou září trysknul,
na aureolách světců ohněm výsknul
a mořem opálovým v chrám se valil.
Ó světlo bledé, magické a chvějné!
To není sláva boha vítězící,
to přítmí dumné jest a čarodějné;
to odlesk věčného jest slitování,
vždyť na náhrobcích mají slzu v líci
ti bohatýři v mramor vytesaní!