Za oknem, které tmavé, vidím chvět
se jako rudou slzu světlo malé;
teď skočí, teď se mihne, klidně hned
za oknem.
Zda sklání dívka nad šití tvář stále?
Zda studenta nad knihou chví se ret?
Zda děti spat jdou v jizbě začernalé?
Zda myšlénka tam pučí v rajský květ?
Zda hříchů jabko klesá s větví zralé?
Jak jdu, tak celý stkávám sobě svět
za oknem.