Jak v porfyr kapky fontány se roní,
jež sivý holub či páv pestrý pije,
den za dnem splývá týž a monotonní
a člověk zdiven ptá se, zdali žije?
Jak světlo stín a stín pak světlo honí,
tak duše v bázeň se a naděj kryje,
co píseň se, páv nebo holub, kloní
nad škeblí, v níž hrá barev utopie.
A jako jedno slunce nad vším trůní,
a v křídle ptačím jako v kapkách zdroje
a v stínech kouzlí tisíceré duhy;
tak duše má se pouze v tobě sluní,
jsouc šťastna za vše slzy, trudy, boje,
když zbudou illusí v ní světlé pruhy.