Svět nebude již ku básníkům jiný,
toť pán, jenž mnoho chce a málo dává,
toť hydra, které znova roste hlava,
toť soudce, skutečné jenž žádá činy.
A pravdu má, když smete jako třtiny
tu havěť, která bez povahy lhavá
své limonadě říká vroucí láva
a cetku frase mísí do své špíny.
To nepostačí, srdce své mu nésti,
a proto juž chtít na něm okázale
klid, čest a jmění, pohodlí a štěstí.
Jak velké kolo ve svém běhu dále
on cestou svou jde nezastaven smrtí,
a srdce jako křemen stejně zdrtí!