Stín za stínem se přehání mou duší,
však slunce Ty jsi, které nezapadá,
den za dnem prchá, Tebou stejně mladá
zří duše v jaro věčné, které tuší.
Čím více model cestou noha kruší,
čím bouřlivější kolem vášní váda,
čím větší hrobů, upomínek řada:
tím pevnější je kruh náš a tím užší.
Tak piju denně lásku z Tvého oka,
tak piju denně štěstí z Tvojí ruky,
co potom svět, ať hlučí neb se směje!
Jak v hnízdo pták má k Tobě letí sloka,
Tvůj úsměv za ní v žití nesouzvuky
hned jabloně jak měkký květ se schvěje.