Ty milá, dobrá matičko,
teď docela jsme sami,
jen Bůh nad námi vysoko
a jen tvé slzy s námi.
My v cizině, ty v samotě
jak smutná jabloň v poli;
Ó těžko věru povědít,
jak nyní život bolí!
A těžko věru povědít,
a jen tvé srdce ví to,
kterak mi štěstí našeho
i nadějí všech líto.
A líto mi těch sladkých dob,
jež prchnuly tak plaše,
té střechy s hnízdy vlaštovic,
kde kvetlo blaho naše.
A líto mi té pohádky,
již mladost nazýváme,
i krajiny té přítulné,
kde každý kámen známe.
Teď propast v každé myšlence
a vzdech ve každém slovu,
a srdce jednu cestu zná,
jen k otci – ku hřbitovu!
Ty milá, dobrá matičko,
teď docela jsme sami,
jen Bůh nad námi vysoko
a jen tvé slzy s námi...