Neznámá brána se ti otevírá.
Je za ní Život, Naděj, Štěstí, Víra,
svět Illusí, jež bublinami hrají,
v něž duhy vidin reflexy své tkají,
jdeš jako v Miltonově velké básni
po louce Andělové světlořasní,
co vnímáš, div je, a co lokáš, vůně.
Tvé srdce jásá, touží, plesá, stůně
a ze všeho, co skryto na dně hostí,
tká ono pevné vlákno Budoucnosti,
na kterém visí všecko, co zvem’ bytí.
Ó, vychyl v dno tu zázračnou číš žití!