Nuž tedy pojď!
závoj ten shoď,
shrň vlasy dolů,
noc první celou
dnes budem spolu;
ty budeš květem,
já budu včelou,
vypiju letem,
žíznivým retem
duši tvou celou!
Nuž tedy pojď,
pás rychle shoď,
nechvěj se strachem!
Líčko přej zlíbat,
kterého nachem
úsměv tvůj těká,
jak motýl bludný.
Noc na nás čeká
a ze své studny
chce nám dát píti,
ve vln svých rojích
chce nás kolíbat,
jak velká řeka!
Hvězdný lesk svůdný
z hloubky jí svítí,
jak z očí tvojich,
dovol je slíbat!
Nuž tedy pojď,
závoj ten shoď!
Až z oken zítra
budeš se dívat,
tu růže všecky
s brillanty jitra
budou ti kývat,
a všickni ptáci
ve úsměv dětský
budou ti zpívat.
Lilije pouze
skloní svůj kalich,
vzdychnou si v touze.
Měsíc jen chvilku
byl u nich host,
cítíš jich ztrátu?
Já k tvému čílku
skloním se v chvatu –
na tom měj dost!