Skryt v ořechovém houští,
skrz jehož hustý krov
mdlé svity luna pouští
jak hudbu beze slov,
do víru španělských much
Puk zpívá,
a plna rozkoše, tuch,
a plna sluncí a duh
ta píseň jeho v sluch
splývá:
„Ó krásné sny ve květu mládí,
ty tam, ty tam!
dnes lepší skutečnost vnadí
a struny srdce ladí
k luznějším hrám.
Ó laury, prchá z vašich lesů
dnes plachá laň
a nechce více ku svému plesu
než snítku vřesu
na drahou skráň,
ve věrnou dlaň!
Ó cesty, dobrodružství jihu,
vše s Bohem buď!
v ráz sejme s duše všecku tíhu
a více poví v okamihu
dnes vřelá hruď.
„Můj! – Má!“ – To pro dnes, pro vždy zvoní
a svědkem Bůh!
Ať cválá osud na svém koni,
vás nezdeptá, vás nedohoní,
v polibků ruch
váš zavřen kruh!“
Skryt v ořechovém houští
tak zpíval malý Puk,
mdlé svity luna pouští
na list a květ a suk.
Já poslouchal jsem zamyšlen,
jak zpívá,
a v srdce hlas vpad’ rozechvěn:
Ó kéž vám život, krásný sen,
mou, jeho písní v hudbu jen
v noc i v den
splývá.