Ti, kteří lbí o tvrdé zdivo bili
starého chrámu v města rozvalině,
co vítěz jásal při kostkách a víně,
a koně jeho z nádob svatých pili;
ti, v celý svět již pak se rozptýlili,
když Jahvé hleděl k jejich pláči líně,
zda uložili znavenou dlaň v klíně,
když stopy velkých otců skrylo býlí?
Nuž vzhůru srdce! V síle neúmorné
na stromu lidstva bují národové,
svou silou vznikají, svou mdlobou mizí.
My máme vlast! Té svaté půdy orné
se držme jen a vzplanou jara dnové.
Dech dějin pouze mrtvé listí sklízí!