Den mladý mlhy záclonou
na lesnaté svahy se dívá,
kol mechy v perlách div netonou,
pták v hloubi hvozdů zpívá,
mé srdce v divém tlukotu jásá, jakoby bylo tu
doma od jakživa.
Za křídlem ptáka chtělo by v let
do vzduchu až nad hor lemy,
však zvonce bravu po stráních zpět
táhnou je, lákají k zemi;
pták zpívá, šumí strom, ó srdce, v sporu tom
kam dřív s perutěmi?