Den veselý je, všude plno zlata,
pták, včela, motýl na výsluní chvátá;
kol jedle, duby, břízy, habry, buky
se usmívají, jasnější má zvuky
dnes bystřina, jež letí přes kamení;
mech svěžejší jest, v sladším ozáření
plá malina a pařez strouchnivělý
se míhá v slunci jako stříbro celý,
a jezero, jež ve skal klínu zeje,
kam stínů deště každá haluz schvěje,
má na hladině samé jiskry třpytné.
Vše píseň jest, co běží i co lítne,
pták, jenž se vznáší, i kmen, který padá.
A přece tajuplný smutek vkrádá
se v tento ples. Zde veselost je těsná,
ten prales kol se nechce zbudit ze sna,
jest plný záře, zdrojů, zvučný, svěží,
a hluboký přec na něm smutek leží.