Ne, není poslední, my v mládí se jí smějem
a v stáří rádi tak za jejím zvukem spějem.
Chcem s krásy strhnouti v útoku mládí masku
a v šílený ten boj i mladost dáme v sázku.
A všecko prohrajem’. Cos v nitru vře a zpívá,
a z všeho popel jen a pouhý popel zbývá.
A je-li jiskra v něm – jest jistě didaktická –
Žel, přišla pozdě již, a žel, že tak je lidská!