Být strana sám! – toť moudrost svrchovaná,
tam zvlášť, kde obě strany tíží vina,
kde neschopnost jim v povzlet křídla spíná,
kde říza obou zblácená a sdrána.
Být strana sám! – toť oř, jenž svrhnul pána
a letí, druhů co dál chůze líná
se krčí pod jhem aneb jako třtina
se kloní tam, zkad nehrozí jim rána.
Však síly k tomu třeba, ducha, vzdoru,
jíst kůrku tvrdou, věrní co stran obou
k egyptským plným hrncům zasedají.
A vznešen v bílé říze nad kal sporů
i cizí šlapat schody, šlapán zlobou
a s idealy setkat se – až v ráji.