Kam pohlédneš, kol samý sníh
se leskne – stopy v závějích.
Jdu po nich dál, je různé zřím,
nad jejich románem se chvím.
Ty první stopy mužských bot
zde za bojem šly o život.
Ty druhé, útlé v sněhu běl,
pták jakby lehce přeletěl.
Ty třetí, dětské v úběli,
tak jakby z místa nechtěly.
Ze sněžných co tu mluví hvězd,
snad celý lidský román jest.
A všecky končí u řeky...
Kde cesta v obzor daleký?
Ni přívoz tady ani most...
Jen do vody a na věčnost...