V rozkoše tůni, ve blaha moři
zříš náhle tmíti se jakýs bod...
Tam náhle cosi se z hloubky noří
jak zrádné skály hrot.
Zachvíš se nad tím v bolestné tuše
a díváš se blaha do hlubin,
a je to přec tvé jen toužící duše
po větším štěstí stín.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.