Skip to content
1853–1912

Staveniště. (II.)

Jaroslav Vrchlický

Nové stavby, nové domy rostou a se týčí, v každé ještě nová duma budoucnosti klíčí. Staré stavby, staré domy tratí se a mizí, ať si mizí, nechť krov náš byl, duch však byl v nich cizí!

Vesele mi při všech stavbách v motyk, háků ruchu, číš svou novým stavbám zvedám, novému v nich duchu! Naším bude, z našich pěstí, z našich srdcí vstává, nad novým se bude vznášet stará česká sláva!

Patinu dá střechám, věžím, prodchne všecky kouty, a vnuk nesmí v nové Praze starými třást pouty! Tak mi vzrůstej, tak mi tryskej, nová Praho, k nebi, jen buď naše, jiného víc není zapotřebí!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Staveniště. (II.) · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove