U Příbrami v starém hvozdě
živ byl starý poustevník;
já již přišel na svět pozdě,
abych v jeho chatu vnik.
Bába vyprávěla ráda,
že byl velmi svatý kmet,
ona byla příliš mladá,
příliš se jí líbil svět.
Poustevny kol na procházku
chodívala s děvčaty.
Krásný máj byl, přines lásku
s hrdličkami, poupaty.
Kolem okna poustevníku
dívky v zrak se mihly, sen!
Ukázaly nach mu rtíků,
stařík byl vždy potěšen.
Housličky své sundal z římsy,
dívkám na ně potmě hrál,
plných ňader, boků všim si,
do dlouhých se vousů smál.
Dobře bylo, pokud hrával,
nemohlo se pranic stát,
hůře víc, když utichával,
ještě hůř, když šel již spat.
Mladé dívky sladkých líček,
perly rokokových let,
mnohý malý poustevníček
moh by více vyprávět.