Dotěrné mouchy! Hajdy, pryč!
Měl na vás Adam práce rýč
a strunu písně Jubal,
když útok váš je škubal.
Však cítit, co já na vás mám!
jsem proti vám tak děsně sám;
na hnoji roven Jobu,
jen losu cítím zlobu.
A mouchy rostou na ptáky,
zla v očích mají přízraky.
Jen pojďte s mraky všemi
a bijte perutěmi!
Orfeův syn, Apolla jun,
též po vás šlehnu zlatem strun;
zda byste jen se hnuly
na povel mojí vůli?
Kol spánků mojich hýříte,
se kupíte a víříte,
ba v posměch mojí bídy
jste staré Eumenidy!
Vím, spánku jen se podaří
vás nepustiti k polštáři,
přes který bez úkoje
se hrnou slzy moje.