Jak v ucho zní ty dávné věštby staré,
hned nová naděj do srdce se vrací;
ó mythu drazí, bělokřídlí ptáci
nám holubice buďte v jitro charé!
Zpět, draku, zlobo, a zpět, zmije, sváre!
Když vnuk se marnou tužbou utrmácí,
jak zvony jitra zněte v jeho práci
a vlijte v svaly víno síly jaré!
Vy nelžete, neb zbásnila vás víra,
jež z hymny Vojtěcha i z Václavovy
i z písně zněla starých Táboritů.
Kde víra, tam je síla, život nový
tam pučí zas a mdloba, jež hruď svírá,
jak noční stín mře v jitra plesném svitu.