Ó vášně, snové, city starých lidí,
jak tiše svírají vás staré desky
knih ohmataných! – Vášnivé vy stesky,
zde klidny jste dnes, nebo Čas vše sklidí.
Ach, komu zněly jste a kdo se pídí
dnes po vás, zdobné vaše arabesky
jak břečťan kryjí vášní zhaslé blesky,
kdo čte vás, a když čte, kdo správně vidí?
Před zrakem duše táhnou zástupové:
žák, potulný mnich, voják, poutník, dáma,
kdos něžně lkal, kdos při číši se chechtal.
Kde jsou, co chtěli? Víc než jejich snové
váš pergamen dnes platí, víc než drama
má vděků vše, by milence knih lehtal.