Ta stará báj Sysifa o břemenu
dnes napadla mi, jak je chuďas válí,
jak opírá hruď na tvrdou hruď skály
a výš ji strká v potu, vzdechu, stenu.
Jak svazy žíly má a na rtech pěnu,
a s třeskem, sotva cíl svůj vítá z dáli,
se balvan smekne zpátky – jen krok malý –
a letí v hloub se tříště o skal stěnu.
A nežli heros, duši v těžkém bolu,
pot utíraje z tváře, sejde dolů,
již balvan civí naň, jak živý čeká.
Ó lásko má! – Tak problemy tvé v duši
já válím stále, síla tvá mne kruší,
a letím, padám – a krev s čela stéká.